Psychologické testování

Lidé se od nepaměti snažili kategorizovat jevy, které kolem sebe viděli. Ať šlo o přírodní úkazy, zvířata, rostliny či samotné lidi. První významné přínosy v této oblasti jsou připisovány antickým filozofům, především pak velkému systematikovi Aristotelovi, díky kterému máme dnešní binomickou nomenklaturu pro zvířata a rostliny. Z pohledu psychologie je stěžejní jeho dílo „O duši“, ve kterém systematizoval dobové poznatky o lidské psýché.

Skutečné testování v dnešním slova smyslu se snaží o měření různých předem definovaných duševních vlastností a jevů. Jedná se o nástroj psychologické diagnostiky, která má kromě samotného měření širší záběr. Stará se navíc o určení pásma normality a abnormality u duševních jevů vůči obecné populaci (např. podprůměrná, průměrná a nadprůměrná inteligence) a předpovídá budoucí vývoj. Psychologické testování je tak jen jedním z mnoha nástrojů psychologické diagnotiky vedle např. rozhovoru, anamnézy, pozorování atd.

Kvalitní psychologické testy je poměrně náročné vytvořit z důvodu vysokých nároků na jejich validitu a reliabilitu. Reliabilita testu, neboli jeho spolehlivost, označuje pravděpodobnost, že test měří danou vlastnost či jev stále stejně. V praxi to znamená, že v reliabilním testu by vám mělo například IQ i při opakovaném testování vždy vyjít přibližně stejné nebo by mělo vycházet srovnatelně s jinými použitými metodami, které také měří IQ.

Validita pak označuje platnost testu. Test je validní tehdy, když skutečně měří to, co měřit má. Na první pohled se tato podmínka může zdát triviální, ale jelikož se psychologie zaobírá jevy, které nelze „nahmatat“, nelze je zvážit, změřit metrem ani přesně určit, tak se z validity stává důležité téma. Zajisté by nikdo nebyl nadšen, kdyby na základě špatně zkonstruovaného testu, který měl údajně měřit inteligenci, ale měřil spíše znalosti (což byl dříve velmi častý problém těchto metod), nebyl přijat na vysokou školu nebo do zaměstnání.

Psychologické testování může mít různé účely. Zde si uvedeme jednu z množství klasifikací psychologických testů a jejich stručný popis.

1. Testy osobnosti, jejichž účelem je zmapovat strukturu lidské osobnosti dle různých teorií. Mezi nejznámější osobnostní dotazníky z klinické praxe patří MMPI. V oblasti psychologie práce se pak častěji setkáváme s Big Five a MBTI.
   • Projektivní testy jsou specifickou skupinou testů osobnosti založenou na projekci, tzn. vkládání vlastních významů do obrazů, zvířat či lidí. Účelem projektivních testů je skrze tyto významy nahlédnout prožívání jedince. Příklad může být slavný Rorchachův test inkoustových skvrn.
   • Objektivní testy osobnosti se pak blíží výkonnostním testům, ale jsou zaměřeny na testování osobnosti. Mají tak – často na rozdíl od ostatních typů testování osobnosti – vysokou validitu a reliabilitu. Typickými zástupci jsou např. Stroopův test nebo testy kognitivních stylů.
   • Dotazníky a inventáře jsou souborem otázek nebo výroků, kterým respondenti na určité škály přiřazují nějakou hodnotu nebo vybrat tu pro něj nejvýstižnější možnost. Rozdíl mezi dotazníkem a inventářem pak spočívá v tom, že dotazník je souborem otázek, na které respondent odpovídá a inventář je tvořen výroky, mezi kterými se rozhoduje nebo určuje svou míru souhlasu.
2. Výkonové testy, které – jak již název napovídá – mají za účel měřit výkon v určité oblasti, vlastnosti či dovednosti. Využívají se tak často v pedagogicko-psychologických poradnách pro diagnostické účely, v pracovní či v klinické psychologii.
   • Testy inteligence jsou velmi známými výkonovými testy. Mohou měřit jeden faktor inteligence nebo i její strukturu. Nejznámější jsou u nás WAIS (Weschlerův inteligenční test pro dospělé), WISC (Weschlerův inteligenční test pro děti) nebo Ravenovy progresivní matice.
   • Testy speciálních schopností pak měří například paměť, pozornost, kreativitu, v diagnostické praxi pak slouží k diagnostice organických poškození mozku.

Stejně jako účelů je mnoho i podob psychologického testování. U malých dětí se používají rozbory kresby nebo testy s různými pomůckami vhodnými pro věk dítěte (např. kostky apod.). U dospělých je nejčastější formou testování klasický dotazník, který se v posledních letech úspěšně přestěhoval do webových rozhraní (online podoby). Dále se často setkáváme jak u dětí i dospělých s projektivními testy.

Psychologické testování se tak stává užitečným nástrojem, který psychologům může být při jeho správném využití velmi prospěšný.